Když jsem připravovala přednášku o digitalizaci PROFIMEDu, nazvala jsem ji Digitalizace je jako čištění zubů. Na FESTu DoToho! jsem se snažila ukázat, že firemní digitalizace není o velkém projektu jednou za pár let, ale mnohem větší dopad má kontinuální pravidelná práce jako čištění zubů ráno a večer. Do Libčic nad Vltavou se sjeli majitelé malých a středních firem z celé republiky. Organizátoři vytvořili atmosféru, ve které bylo otevřené sdílení jako by samozřejmostí. Z Prahy vypravili festivalový vlak, opékaly se buřty a spousta rozhovorů vznikla u kávy a u ohně. Náš příběh jsem uvedla tím, že o zuby i o firmu se dá starat dvěma způsoby. Buď jednou za pět let k zubaři s vrtačkou: velký projekt, konzultanti, výběrové řízení, dotace. Bolí to, stojí to hodně, jste pod časovým stresem a nakonec to tým nechce adaptovat. Nebo dvě minuty dvakrát denně kartáčkem, pravidelně a s úspěchem. V PROFIMEDu jsme dlouho sahali po kartáčku. Kdokoli z týmu zadá tiket na drobnou úpravu, do pár dní je hotovo. Vedení provozu má každý pátek schůzku s externím logistickým poradcem. Na digitalizaci jsme vyčlenili pevných 180 000 Kč měsíčně. Funguje to, na konci jsou velké úspory nákladů. Pak jsme si zavolali zubaře.🦷 Chtěli jsme robustní CRM pro prodejny, e-shop, velkoobchod i nový Klub PROFIMED a nad ním AI. Získali jsme dotaci od MPO na digitalizaci a najali zkušené externí vedení projektu. Jenže jen naši lidi podrobně znali procesy a data. Tempo určovaly termíny dotace, takže jsme v polovině museli vyškrtnout velkoobchod a obchodní tým, protože bychom to časově nezvládli. Systém jsme spustili v termínu, odškrtli si velký projekt a zaplatili miliony. Jenže celá “mašina” se velmi pomalu rozjížděla a tým do ní nechtěl “naskočit”. Z projektu dnes máme nový věrnostní program, nasazujeme AI a registrace do Klubu rostou. Zároveň jsme ale za plánem a využíváme zatím tak 60 % kapacity… Co bych doporučila každému před podobnou investicí: ▪️ Velký úklid, než se do něčeho pustíte. Nejdřív data, pak AI. Než koupíte cokoli s AI v názvu, ukliďte si procesy, ceníky, zákazníky a produkty. ▪️ Dvě minuty dvakrát denně. Pravidelný čas v kalendáři pro CEO a COO, jednoho člověka z týmu, konzultanta i dodavatele. Čas. ▪️ Velký projekt versus soustavná optimalizace se zapojením celého týmu. Proč to vyprávím nahlas? V sále nebyl nikdo náhodou. Každý, kdo firmu vede, potřebuje vědět, jak drahá je návštěva zubaře. Dřív než si ji objedná. Každá akce, kde se takto sdílí bez obalu, může někomu ušetřit rok, který jsme my museli zaplatit. Děkuji týmu DoToho! za pozvání a za den, ze kterého si každý něco odvezl na pondělní poradu, mě nevyjímaje.

Na jednom pódiu Lepšího Česka v Karlových Varech se během dvou dnů vystřídají premiér, guvernér centrální banky, zakladatel startupu, který tam oznámil jeho prodej, nejmladší ředitel základní školy v Česku i Miss World, která učí děti hospodařit s penězi. 🌟 Nejdéle mi letos v hlavě zní slova Otakar Šuffner. Seděli jsme spolu u kulatého stolu na téma Co může stát udělat pro byznys, společně s vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha, Markem Miltnerem z PangeAI a Janem Sýkorou z Wood & Company. Otakarův příběh mnozí znají. FTMO založil s Markem Vašíčkem v roce 2015 bez jediného investora a v prvních letech nemohl ani na dovolenou, ani na večeři v restauraci. Předtím od patnácti pracoval v McDonald’s a v Austrálii rozvážel pizzu. Z firmy, která dlouho neuživila ani své zakladatele, je dnes jeden z největších plátců daní v Česku. Loni utržila 8,8 miliardy Kč. 👏 A Ota ten úspěch ustál. Velmi příjemný a skromný člověk, který mluví klidně a přesně. Naprosto s nim souhlasím, že Česko se musí otevřít a zrychlit pracovní víza. U stolu to zaznělo velmi konkrétně. Otovi trvalo čtyři měsíce, než do Prahy přivedl talentovaného kolegu z Turecka. Marek Miltner už půl roku řeší, jak legálně zaměstnat specialistku na AI z Oxfordu. Firma, která chce růst, potřebuje vědět, že schopného člověka ze zahraničí vůbec může zaměstnat. A že na to nebude čekat půl roku. Já jsem doplnila druhou půlku rovnice. Nestačí talenty do Česka přitáhnout, musíme tu udržet i kapitál, jinak budou naše nejlepší startupy dál odcházet do USA. Bez silných kapitálových trhů to nepůjde. Těší mne, že si Tünde Bartha celou debatu pečlivě zapisovala a vízovou otázku označila za řešitelný úkol. Právě proto mají kulaté stoly smysl. 👍 Ota druhý den na pódiu řekl, že FTMO chce letos jen v Praze přijmout 200 lidí, přestože by je mohlo hledat v Polsku nebo v Singapuru. Druhá věc, která mě na Otovi zaujala, je jeho tichá filantropie. S Markem roky darovali a téměř nikdo o tom nevěděl. Mimo jiné přispěli 60 miliony korun na robotický operační systém pro Všeobecnou fakultní nemocnici. Nedělají to kvůli titulkům ani kvůli stříhání pásek, ale proto, aby pomoc skutečně sloužila lidem. Je dobře, že Forbes Česko dává prostor nejen ošlehaným kapitánům průmyslu, ale i mladým podnikatelům. Člověk, který začínal u fritézy, dokáže dvacetiletého studenta nadchnout pro vlastní firmu víc než kterákoli (chodící) učebnice. 😉 Díky týmu Forbesu a hlavně Zdravkovi Krstanovovi, Zuzaně Mánkové, která celou akci organizovala, a Petru Šimůnkovi za vizi přenést konferenci do Karlových Varů. Podle průzkumu Ipsos jen 2 z 10 Čechů nevěří, že má Česko na víc. Správným směrem ho ale vidí jít pouze 42 %. Lepší Česko je název konference a díky setkáním, jako je tohle, čím dál víc i společný cíl. Cesta k němu je dlouhá, ale po letošním ročníku je o něco jasnější.

Forum Karlín obvykle vyprodávají hudební hvězdy. Tentokrát na jeho pódiu stál historik a filozof Yuval Noah Harari, který do Prahy přijel vůbec poprvé. 💡 Velké díky zato týmu Solvo. Harari otevřel myšlenkou, že filozofie je dnes důležitější než kdykoli dřív. Filozofie = láska k moudrosti. V době, kdy je díky AI inteligence v podstatě zdarma, spočívá moudrost i v rozhodnutí, k čemu ji použít a k čemu raději ne. A taky v tom poznat, kdy za nás rozhoduje někdo jiný. Algoritmy sociálních sítí se podle Harariho za poslední dekádu naučily mačkat u miliard lidí tři tlačítka: vztek, chamtivost a strach. Nejsnáze se přitom manipuluje s tím, kdo je přesvědčený, že všechna svá rozhodnutí dělá sám. Obrana proto začíná zvědavostí a otázkami, které si sami klademe. Tedy kritickým myšlením a právě filozofií. Doma máme jeho knihy, dokonce i Sapiens v komiksové verzi pro děti, čteme ho teď s Maxíkem. Šla jsem s velkým očekáváním. Harari naživo shrnul a rozvinul své hlavní myšlenky, které jeho čtenáři dobře znají. Nejvíc mne zaujal jeho popis tří cest, kterými se země v éře AI můžou vydat: ➥ Nedělat nic. Taková země se stane vazalem jednoho ze dvou center, kde se dnes soustředí data, výpočetní kapacity a nejvyspělejší modely, tedy USA, nebo Číny. ➥ Postavit si vlastní AI. Odhadem za zhruba 500 miliard eur, což utáhne jen hrstka států. I ty by musely škrtat ve zdravotnictví a školství. ➥ Udělat to společně, to se nabízí pro Evropskou unii. Vědeckou a technickou infrastrukturu na to podle Harariho máme. Chybí nám hlubší integrace a schopnost rozhodovat, aniž by každý stát mohl věc po každých volbách vetovat. Každá z cest něco stojí. Nejdražší ale podle Harariho vyjde nerozhodnost: kdo nevybere žádnou, protože pak přijdeme během pár let o nezávislost. Komiksový Sapiens vysvětluje dětem, že lidé ovládli planetu, protože uměli spolupracovat ve velkém. Dokud si v Evropě každý stát hájí hlavně své písečky, uniká nám celek a svět nám mezitím ujíždí. Když tu myšlenku pochopí dítě nad komiksem, mám naději, že ji pochopíme i my dospělí. Včetně těch, kteří sedí u jednacích stolů v Česku, Bruselu, Štrasburku i v jednotlivých metropolích. 😉

Po obrovském hypeu ticho po pěšině 🤫 Nedávno jsem z NYC psala, že Dyson CameraJet jsem si v Soho koupit nemohla. Ve flagship storu ho neměli a prodavači ho sami nikdy neviděli. Dnes už asi víme proč. 🦷 Dyson několik týdnů po uvedení pozastavil prodej. Nejdřív ve Francii, potom v USA, Velké Británii a Singapuru. Část uživatelů hlásila vodu v prostoru baterie, přístroje vypověděly službu po pár desítkách sekund čištění. Firma nejdřív mluvila o vysoké poptávce a navyšování výroby. Koncem září přiznala, že jedna výrobní šarže trubiček vedoucích k trysce měla procesní vadu, kvůli které mohla dovnitř prosakovat voda. A omluvila se. Selhala zřejmě výroba. Jestli kamera s tryskou mezizubní prostor opravdu vyčistí, jsem v minulém postu nechala na uživatelských recenzích. Ty jsou teď logicky negativní. Kdo zaplatí 500 dolarů a přístroj mu odejde po půl minutě, hodnotí všechno ostatní, jen ne čištění. Skutečné recenze přijdou později. Taky jsem stála u vývoje sonického kartáčku a zblízka jsem viděla, kolik se toho může pokazit na cestě od prototypu k sériové výrobě. Nápad je jedna věc. Tisíce kusů z linky, které dvakrát denně pracují se zubní pastou v ústech a občas spadnou na podlahu, jsou věc úplně jiná. 💡 K Dyson kartáčku jsem byla posledně mírně skeptická, ale je potřeba přiznat, že je mimořádně odvážný. Kamera, čerpadlo, nádržka s tekutinou, motor a baterie v jednom těle, které musí zůstat dokonale těsné. Je to jako postavit ponorku velikosti propisky. Stačí jeden netěsný spoj… Podle Dysonu za ním stojí 6 let výzkumu a inženýrské práce. 661 inženýrů, 38 patentů, 30 stomatologů z celého světa a syntetický plak vyvinutý a ověřený s Národní univerzitou v Singapuru. Algoritmus se učil na více než 470 000 snímcích zubů. Investice musela být obrovská. A pak přijde vadná šarže ... I to říkám vědcům a vědeckým týmům, které inkubujeme ve Spinoffy. Nejásejte příliš brzy, cesta je dlouhá a náročná. U příběhů tohoto typu nebývá prostřední cesta. Buď z toho bude triumf, nebo fiasko. Ticho po pěšině určitě nepotrvá dlouho. Bude zajímavé sledovat, co přijde po něm.

Srpen 2026 vytvořil zneklidňující rekord: byl nejteplejším srpnem v historii měření. 🌡️ Data přinesl Berkeley Earth. Daniel Kortus ho na talkshow Žárovek na Colours of Ostrava označil za nejdůvěryhodnější zdroj klimatických dat a od té doby jejich měsíční zprávy čtu pravidelně. Za projektem stojí fyzik Richard Muller, původně významný skeptik vůči studiím, které propojují lidskou činnost s klimatem. Vlastní analýza ho ale přesvědčila: oteplování je skutečné a člověk je jeho téměř výhradní příčinou. Změnit názor na základě dat, to je věda v nejčistší podobě. Co srpen ukázal: ➥ 1,71 °C nad úrovní let 1850 až 1900, o desetinu stupně výš než dosavadní rekord z roku 2023 ➥ 10,2 % zemského povrchu s nejteplejším srpnem v historii měření ➥ 75 zemí s národním srpnovým rekordem: Spojené arabské emiráty překonaly dosavadní o 1,51 °C, Malta, kde se měří přes dvě století, o 1,22 °C. Teplotu dál zvedne El Niño, přirozený jev, který se vrací jednou za 2-7 let. Letos ho modely shodně předpovídají v rekordní síle. Velká část dopadu na globální průměr se projeví až v roce 2027. Šance na historicky nejteplejší rok 2026 přitom vzrostla od června z 12 % na 93 %. Berkeley Earth můžu jako zdroj doporučit dál. Celou zprávu najdete na jejich webu, včetně grafů a odkazů na datové soubory. Myslím, že zneklidňující rekord je důvod podívat se do ní na vlastní oči. 🔎 Myslíte si, že budeme letos mít sníh na horách? Já se obávám, že budeme rádi za ledovce, a i tam to bude zajímavé.

Objev, který za patnáct let pomůže Česku, začíná zvědavým dítětem u mikroskopu. 🔬 Dnes se v Českých Budějovicích otevírá OpenLab, první vzdělávací laboratoř svého druhu v Jihočeském kraji. Děti tam o vědě nebudou poslouchat. Budou izolovat vlastní DNA, měřit parametry vody a dívat se do mikroskopu na buňky. Jako rodačka z Českých Budějovic jsem hrdou kmotrou tohoto projektu. Těší mne to o to víc, že se mezi byznysem a vědou pohybuji řadu let. V Profimedu i ve Spinoffy vidím, jak dlouhá cesta vede od nápadu v laboratoři k něčemu, co reálně pomůže lidem. Ta cesta nezačíná u investora. Začíná u talentů. OpenLab pomáhá tomu, abychom jich objevili více. Tady se rodí budoucí objevitelé, jejichž nápady posunou Česko a možná i svět. Dnes u toho osobně být nemůžu, alespoň tedy na dálku klobouk dolů před Biologickým centrem AV ČR a týmem, který vede Jitka Richtová, speciálně před Tomášem Mozgou. Dotáhli OpenLab z plánu do provozu. Budějovický OpenLab je součástí sítě, která běží v Brně, ve Vídni a v Linci, a věřím, že ve spolupráci s EU budou podobná centra vznikat i jinde v Česku. Každá návštěva OpenLabu zvyšuje šanci, že na seznamu dětských snů bude vedle hokejisty a hudební hvězdy stát i vědec. A každé promile nahoru se počítá. 🙂

PangeAI vyhrála Nápad roku! 🙌🏻👏🏻 Marek Miltner a Johanna von der Leyen staví digitální model planety Země. AI agenti v něm propojují satelitní snímky s daty z dronů, senzorů a klimatických měření a odpovídají třeba na otázku, co udělá extrémní počasí s konkrétní budovou nebo železniční tratí. PangeAI je naše vůbec první investice ve Spinoffy. Myslím, že lépe jsme vybrat nemohli. 🙂 „Když před téměř 20 lety Nápad roku začínal, bylo Česko zemí kutilů. Dnes je zemí inovátorů a podnikatelů," říká Martin Kešner, zakladatel soutěže. Letos se přihlásilo 189 projektů, výrazně víc než v minulých letech. Přibývá zkušených zakladatelů po třicítce a čtyřicítce. A podle Martina mnozí finalisté vyrostli během pouhých pár měsíců. Česká startupová scéna dospívá. 📈 Na seznam firem, které budu sledovat, si připisuji i další oceněné: ElredoVoice (Matt Schmalz), 2. místo a Speciální cena týdeníku Ekonom. Pomocí AI zrychluje a zlevňuje výrobu i distribuci audioknih. Lab On Card (Adam Pruškaka), 3. místo. Kapesní diagnostika infekčních nemocí přímo v terénu, bez elektřiny a bez laboratoře. Ranketta (Vojtěch Oravec), Startup roku 2026. Učí produktová data mluvit jazykem AI asistentů, kteří za nás budou čím dál častěji nakupovat. ADVASPACE Radiation Data (Martin Tyburec), cena Kooperativy Bezpečnost má zelenou. Čipy na satelitech a v letadlech měří a předpovídají kosmické záření, aby nepoškodilo techniku na oběžné dráze. Všem oceněným blahopřeji! 👏🏻 Martinovi Kešnerovi a celému týmu patří poděkování. Nejstarší startupovou soutěží u nás od roku 2007 prošlo 2 841 projektů, které pak získaly investice za 476 milionů korun. To je přitom jen špička ledovce. Pod hladinou zůstávají hodiny mentoringu, kontakty a první zákazníci, které žádná statistika nezachytí. Právě z toho vyrůstají firmy, o jejichž úspěchu pak píšou třeba Hospodářské noviny. 📰

Z tohoto filmu jsem odcházela mlčky. „Na začátku je každý dítě s ambicemi.“ Tohle řekla na premiéře dokumentu Kdyby se holubi proměnili ve zlato režisérka Pepa Lubojacki. Pět let ho natáčela na mobilní telefon a ptá se v něm, proč se její milovaný bratr a dva bratranci ocitli bez domova a se závislostí. Česká filmová a televizní akademie ho poslala do boje o Oscara. 🏆 Film už letos získal na Berlinale cenu za nejlepší dokument i vedlejší Caligariho cenu pro filmy, které překračují běžné hranice filmové tvorby. Že sledujete něco výjimečného obsahem i formou, si uvědomíte u první scény mluvícího holuba s lidskýma očima a ústy. Ta psychedelie tady prostě funguje. Ten film je brutální. Brutálně upřímný. Dotýká se závislosti v rodině, která je v Česku velmi běžná. Jak ničivá umí být, je patrné u kontrastu krásného chlapce s velkými kukadly a oteklého muže bez střechy nad hlavou. Tentýž člověk. Kdysi dítě s ambicemi. Film nehledá viníka, hledá, kde to začalo a proč je tak těžké se závislosti zbavit. A ptá se na něco mnohem těžšího: kde končí láska a začíná kontrola. Zachraňovat, nebo nechat jít? Všechno podtrhuje skvělá hudba Adama Mateje, na závěr dokonale padne Praha od PSH. Že z téhle rodinné zátěže vyšla pozitivní a energií nabitá umělkyně, která úspěšně odpromovala na FAMU a dnes vyhrává na prestižních mezinárodních festivalech, je neskutečné. 👏 Česko do světa posílá film, který má hloubku a mluví o závislosti na rovinu a bez příkras. Do kin vstupuje 24. září. Nebudu doporučovat, protože ne každý chce potkat syrovou pravdu. Ale někdy se jí musíme podívat do očí. Pravdě o naší společnosti a o tom, jak se dívá na lidi na okraji.

Hvězdnou oblohu roku 2036 vám planetárium nasimuluje na minutu přesně. S českou vědou je to složitější. Přesto se o výhled na příštích 10 let pokusili hosté v kupoli Planetária Praha. Důvod k setkání byl víc než dobrý: @vedavyzkum_cz slaví 10 let. Za tu dekádu se z portálu stal zdroj, bez kterého si orientaci ve vědní politice neumím představit. Píše o grantech, zákonech i o lidech v laboratořích, věcně a s kontextem, který jinde často chybí. 👏 Z panelové diskuze si odnáším tyto body: • Vicepremiér a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace Karel Havlíček připomněl, že celkové výdaje na výzkum a vývoj (ukazatel GERD) jsou dnes na 1,82 % HDP. Stát příští rok do vědy pošle 45 miliard korun a Havlíček chce, aby se dělily podle kvality: lepší dostanou víc, horší méně. Otevřeně přiznal, že si za to vyslouží facky zleva zprava. Ale je to jediná cesta, jak se posunout k systému, který místo průměru oceňuje excelenci. • Revize čeká i institucionální podporu. Čerpá ji zhruba 80 organizací a ne všechny opravdu dělají výzkum. Na MPO už jejich počet snížili ze 14 na 11. • Spoluautor Draghiho zprávy Alexandr Hobza připomněl návrh Evropské komise: 175 miliard eur pro příští rámcový program místo dnešních 95,5 miliardy, úzce provázaných s novým Evropským fondem pro konkurenceschopnost. Téměř dvojnásobný rozpočet ukazuje, že to Evropa myslí vážně. • Dana Bilíková z MŠMT chce soustředit prostředky na přilákání výzkumníků ze zahraničí. Podmínkou je kvalitní zázemí, infrastruktury a instituce, které motivují české i zahraniční vědce. • Ředitel Fyzikálního ústavu AV ČR a astrofyzik Michael Prouza by rád viděl fungující inovační prostředí s technologickými parky a kontakty na investory. Právě mezeru mezi laboratoří a kapitálem se snažíme zaplňovat se Spinoffy. Těší mne, že MŠMT podporuje program Industrial Chairs a chce na něj navázat Academic Chairs. V Druhé ekonomické transformaci jsme se pro Chairs nadchli a získali podporu u politiků i byznysu. Celý večer byl skvěle vymyšlený i zorganizovaný. Moderace držela debatu u otázky, kam chceme českou vědu za deset let dostat, a každý v sále mohl přes QR kód na visačce přidat vlastní vizi. Bravo Vladislavě Vojtíškové a celé redakci. Hvězdy se za deset let posunou přesně podle výpočtů. Česká věda se posune tam, kam ji společně dotlačíme. 🇨🇿

Žárovky pokračují v mimořádné fazóně: po narvaných Colours of Ostrava navázaly v OPERO v podobném duchu. 💡🙌🏻

Čtyři granty loni, šest letos. 🔬 Evropská výzkumná rada rozdělila 421 ERC Starting grantů a 6 z nich míří do Česka. Tři na ústavy Akademie věd ČR, dva na Univerzitu Karlovu, jeden na Masarykovu univerzitu. Stejný počet jako Polsko, které má téměř 4x víc obyvatel. Slovensko a Maďarsko letos nezískaly ani jeden. Mne zaujaly tyto vybrané projekty českých talentů: • Ondřej Mrózek (Ústav anorganické chemie AV ČR) hledá náhradu za iridium v OLED displejích. Chce, aby svítily molekuly postavené z uhlíku, sodíku nebo zinku. Těžké kovy jsou extrémně vzácné, ale i toxické, jeho molekuly z lehkých prvků by přitom měly svítit stejně účinně. Displeje by díky tomu mohly být levnější a udržitelnější. • Hana Polášek-Sedláčková (Biofyzikální ústav AV ČR) zkoumá, jak si buňka pamatuje, že má správně kopírovat vlastní DNA. Při každém dělení musí opsat knihovnu o třech miliardách písmen. Výzkumem hledá „záložky“, tedy proteiny, které dceřiné buňce ukážou, kde a jak se má opisovat. Kdyby to potvrdila, znamenalo by to, že dědičnou informaci nenese jen samotná DNA. • Ian William Mertz (Univerzita Karlova) hledá způsob, jak zaplněnou počítačovou paměť použít k dalším výpočtům, aniž by se ztratila původní data. Datacentra pro AI spotřebují tolik RAM, že se ceny od podzimu více než zdvojnásobily a na spotřební elektroniku se nedostává. Jeho úspěch by prakticky znamenal rychlejší počítače bez nákupu další RAM. Jiří Pavelec získal grant na robotickou platformu pro návrh katalyzátorů také, řeší ho ale na Technické univerzitě ve Vídni. Do šesti českých grantů se nepočítá, ale já věřím, že jeho výzkum se počítat bude. 😉 Princip ERC je v tom, že financuje konkrétního člověka a jeho výzkumný projekt. Podporuje excelenci rodící se v konkrétních hlavách. 👍 Tady bych ráda skončila. Jenže vedle grantových úspěchů běží druhý příběh, Michaela Ryšavá ho v Hospodářských novinách shrnula nejlépe, co jsem zatím četla. Škrty v americkém výzkumu rozhýbaly světovou vědeckou migraci. Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR se hlásí nebývalé množství lidí z předních světových pracovišť. Jenže oba programy, které je měly zaplatit, stojí. Program Industrial Chairs TAČR počítal s půl miliardou, podle návrhu rozpočtu má ale dostat téměř o 1/5 méně. AI Chairs pod ministerstvem školství se dosud vůbec nerozjely, 2 roky po sobě se nenašly peníze. Když agentura podpoří projekt na 5-7 let, musí mít jistotu, že ho zaplatí i v 6. roce. K tomu slouží nároky z nespotřebovaných výdajů - peníze, které do dalších let přecházejí. Pokud se rozpustí, zbývá jen roční příděl. A z toho se 7letý závazek podepsat nedá. Návrh státního rozpočtu na 2027 počítá s výdaji 2 578 miliard korun. Celá alokace na Industrial Chairs jsou 0,02 % z té sumy. Za to se dá přivést několik světových vědců i s týmy, které kolem sebe postaví. Šesti lidem teď začíná pět let, ve kterých se můžou přiblížit k zásadním objevům. Držme jim pěsti. A připravme zemi na to, aby jich příště bylo dvanáct, ne dva.

Žárovky na Českém rozhlasu startují 2. sezónu. Za tu první jsme odvysílali 50 dílů. Pokračující spolupráce je ta nejlepší zpětná vazba: o českou vědu je zájem. 👍 První díl nové sezóny otevírá mikrobioložka Stanislava Bezdíček Králová, která hledá nová antibiotika. Dvakrát se kvůli tomu vypravila na Antarktidu. Tamní mikroorganismy se miliony let přizpůsobovaly extrémním podmínkám v naprosté izolaci, takže mají úplně jiný chemický repertoár než cokoli, s čím se potkáme tady. A můžou přinést odpověď na rostoucí problém rezistence na antibiotika. Už odvysílané díly najdete na webu a podcastových aplikacích. Doporučila bych tyto dva: 🎙️ Imunoložka a vědkyně Zuzana Ozaniak Střížová o tom, proč přibývá pacientů s alergiemi a poruchami imunity. Působí na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, ve Fakultní nemocnici Motol a Homolka a v laboratoři zkoumá využití imunoterapie v léčbě nádorových onemocnění. Zůstala mi v hlavě její poznámka, že lidé, kteří nám dlouhodobě přitěžují psychicky, ovlivňují i naše imunitní buňky. Kvalitní vztahy žádná pilulka nenahradí. 😉 🎙️ Chemik Mikuláš Klenor, kterému v 6 letech diagnostikovali těžké zrakové postižení. Dnes na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR zkoumá, jak se molekuly hýbají, a navrhuje na počítači nová léčiva. Aktuálně je na stáži ve Finsku. Jinde by to znělo jako klišé, tady to platí beze zbytku: hluboký a inspirativní příběh o odhodlání a síle lidské mysli. Žárovky běží každou sobotu v 18:04 na ČRo Dvojka, v neděli v 10:33 a v pondělí ve 3:33 na ČRo Plus. A kdykoli v archivu.

Kdo celý den zobe zdravě, může mít horší zuby než ten, kdo si dá jednou čokoládu. Na prodejny PROFIMED k nám chodí lidi, kteří jedí a žijí zdravě, a přesto řeší kazy. Zubní sklovina nerozlišuje, jestli kyselina přišla z koly, nebo z kombuchy. Rozlišuje pH: sklovina se odvápňuje v kyselém prostředí pod 5,5. A velmi záleží na tom, jak dlouho potravina zůstane na povrchu. Britský stomatolog Arif Al-Suwaidi ze Zental Dental Clinic vypíchl na Worldhealth 4 zdravé potraviny, na které je paradoxně potřeba dát si pozor: •  Banán. Měkký škrob a zhruba 14 gramů cukru. Čokoláda se rozpustí, banán zůstane mezi zuby klidně hodiny. •  Kombucha. pH 2,5 až 3,5, prakticky téměř na úrovni bílého octa (2,4). •  Ochucená perlivá voda. I bez přidaného cukru stačí bublinky a přidané ovocné kyseliny na to, aby se sklovina demineralizovala (odvápnila). •  Sushi. Rýže se dochucuje cukrem a rýžovým octem. Sladké, kyselé a lepivé v jednom soustu. Přidám 3, na které okolo sebe narážím nejčastěji: •  Salátové dresinky. Správná zálivka má být kyselá, a to je pro zuby problém. •  Ananas. Kyselý a sladký zároveň, pro sklovinu ta nejhorší kombinace. •  Müsli. Drobné částečky se nalepí na kousací plošky nebo zůstanou mezi zuby. Co s tím: ➥ Méně je více. 3 velká jídla za den jsou pro sklovinu lepší než 10 svačinek během dne. Sliny sklovinu opravují, ale potřebují k tomu čas. Každé další jídlo je reset do kyselého prostředí. ➥ Po kyselém nečistěte zuby ihned. Změklou sklovinu byste si kartáčkem poškodili. Vypláchněte is ústa fluoridovou ústní vodou a počkejte 30 minut. ➥ Mezizubní kartáček. Vyčistí místa, kam se běžný kartáček nedostane a kde mohou být zbytky jídla. ➥ Zubní pasta, která “opravuje” sklovinu. Doporučuji vybírat z těchto: SWISSDENT Crystal, Apagard Premio, GUM ActiVital, a pak super koncentrovaná pro špatnou zubní sklovinu -> APAPRO Homecare. Nic zdravého není potřeba z jídelníčku škrtat. Pro zdravější zuby stačí zapracovat jen pár kroků navíc. Banán jako součást snídaně, ne samostatná svačina. Kombucha vypitá najednou a nejlépe brčkem, ne usrkávaná celé dopoledne. Sushi zakončené mezizubním kartáčkem. Drobnosti, které ale dohromady rozhodují o tom, kolik času má sklovina na opravu. A nejde jen o zuby. Ústa jsou vstupní branou do celého těla a sklovina stojí v první linii. 🦷

To nejzajímavější ze CEE AI Summit: Konference je začátkem něčeho velkého. 9 zemí podepsalo Pražskou AI deklaraci o spolupráci v umělé inteligenci. Česko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko a Rumunsko. 🤝 Mne ale hlavně zaujalo, co v Martinickém paláci padlo na pódiu: 1. Region přestal soutěžit sám se sebou Krzysztof Gawkowski, který přijel rovnou z G20, Karel Havlíček i eurokomisařka Ekaterina Zaharieva se shodli na tom hlavním: národní AI factories a gigafactories si nekonkurují a nikdo v regionu to nezvládne sám. Karel Havlíček k tomu přidal ambici, kterou od českého ministra slyším ráda: stát se lídrem v této oblasti a nabídnout výpočetní kapacitu i sousedům. 👍 O našem regionu se v Bruselu ještě nedávno mluvilo hlavně jako o příjemci peněz. Dnes sedíme u stolu, kde se rozhoduje. 2. Potřebujeme evropský NASDAQ Mark Boris Andrijanič, první slovinský ministr pro digitální transformaci mluvil o tom, že Evropa umí startupy založit i vypěstovat. Neumí si je ale udržet. Když chtějí ty nejlepší technologické firmy vstoupit na burzu, nejdou do Evropy, ale do New Yorku. Odchází s nimi vedení, nejlepší lidi i kapitál na další vlnu startupů. Chybí nám dostatečně velký a likvidní evropský trh pro technologické akcie. Velké téma, které řešíme i ve Spinoffy. 3. Největší vzdělávací dluh nemáme u studentů Rektor ČVUT Michal Pěchouček poukázal na vzdělávací prioritu příštích let. Potřebujeme mikrocertifikáty, krátké ověřené kurzy pro lidi, kteří univerzitu opustili před 10-15 lety a dnes jim AI mění práci pod rukama. A vydávat by je měly právě univerzity, protože k nim lidé mají důvěru. 4. Mladým nikdo neřekl, co z AI mají Vytautas Savickas, šéf litevského unicornu Oxylabs, obrátil perspektivu. O AI se s mladými mluví hlavně v kategoriích rizika a hrozeb: „které profese zaniknou“ atd. Když jim nevysvětlíme přínos, těžko od nich čekat nadšení. 5. Model české AI Gigafactory vypadá překvapivě dobře Maketa mne pozitivně překvapila. Gigafactory se již staví mezi Zbraslaví a Jílovištěm, na kopci v lese, daleko od zástavby. Měla by být hotová již v roce 2027. Něco jiného je slyšet o ní proslovy, něco jiného pak stát nad maketou a uvědomit si, že tohle je stavba, o jejíž výpočetní kapacitu se během několika let povede úplně stejný zápas jako dnes o elektřinu. O tom, jak si Česko povede v příštích letech, rozhodne, jak si poradíme s tématy výše.

Nemám čas číst. Kolegům to říkám rovnou. Nepište mi dlouhé e-maily, žádná květnatá souvětí, stejně je nepřečtu. Ale jestli jsem na něco hrdá, tak na to, jaký je Maxík čtenář. 📚 Naše úlovky z knihovny (na 3. fotce si zrovna vyplňuje přihlášku): → Moje první kniha o genetice: výlet do nitra buňky a odpovědi na u nás právě nejpalčivější otázky typu „Jde naklonovat dinosaura?“ → Kdy má králík bobky?: o tom, proč se nikdy nepobobkovat strachy. 😉 → H2O a poklad šíleného oka: Petr Stančík je prostě skvělý, a to i v knihách pro děti. → Diary of a Wimpy Kid: kreslený deník Grega Heffleyho, který si o sobě myslí, že je nepochopený génius. A druhá strana vždycky ukáže, že není. Doporučujeme. Čas na čtení nemám. Čas na čtení s Maxíkem si dělám. 🙂