VŠECHNO VŠEM! (@MartinNextstep) header
VŠECHNO VŠEM! (@MartinNextstep) profile picture

Předseda, místopředseda a nevyloučitelný člen nejkrajněji pravicové strany VŠECHNO VŠEM!

Joined October 2014
Photo by VŠECHNO VŠEM! (@MartinNextstep)Photo by VŠECHNO VŠEM! (@MartinNextstep)Photo by VŠECHNO VŠEM! (@MartinNextstep)Photo by VŠECHNO VŠEM! (@MartinNextstep)Photo by VŠECHNO VŠEM! (@MartinNextstep)Photo by VŠECHNO VŠEM! (@MartinNextstep)Photo by VŠECHNO VŠEM! (@MartinNextstep)Photo by VŠECHNO VŠEM! (@MartinNextstep)Photo by VŠECHNO VŠEM! (@MartinNextstep)Photo by VŠECHNO VŠEM! (@MartinNextstep)
😍
Televize v Česku se téhle reklamy bojí. Prý je „příliš živá“ a vyhnala by lidi od obrazovek. Tak ji dáváme aspoň sem.  Dejte vědět, jak vám spot šmakuje! A ještě líp – běžte ho probrat do hospody nad jedno čepované! 🍺
4
131
Ty krávo, je mi čím dál tím hůř.😐 Tak já asi půjdu, děcka, raději spát.
63
A k dnešnímu Mezinárodnímu dni boje proti šovinismu si zahrajeme pěknou píseň.👍🏻
2
1
116
Ten film byl pyčovina. Ale muzika občas dobrá.
477
Když dáte v roce 1985 dohromady Ala Jourgensena z Ministry, Richarda 23 z Front 242 a Luca van Ackera, vznikne legendární industriální superskupina Revolting Cocks (RevCo). 🤘🔥 Tvrdé beaty, punková energie, absolutně nekorektní humor a nezapomenutelné covery jako „Do Ya Think I'm Sexy?“ od Roda Stewarta. Kapela, která byla tak divoká, že se jí v roce 1990 pokusil zakázat vystupování i britský ministr vnitra.🙂
3
10
473
Rozjíždím noční proud.🤌🏻
3
102
Tak jo, vy smradi, minimalně do tří hodin neusnu, takže ty pyčoviny, které jsem vám chtěl původně psát vožralej, vám sem budu házet teď. A doufám, že nemáte vypnuté notifikace.
5
113
Navíc mě vůbec není dobře, ty vole..😐Naštěstí jsem si prozíravě koupil hromadu různejch vyprošťováků.
3
126
No a jak to s tím rumem celé dopadlo, milé děti? Prostě jsem normálně usnul a teď se (částečně) probral z mrákot. Píšu z postele a říkám si “Ty pyčo, Martine, nejsi na ten chlast už trochu starej?”😐
6
164
Jo a kdybyste náhodou chtěli třeba vědět, které album vydané za socíku považuju za jednoznačně nejlepší, tak tady ho máte.
1
5
201
No a pojďme si od muziky pro kindoše typu Dream Theater odpočinout prostřednictvím skutečného metalu. V roce 1990 vydala kapela Kreator fantastické album s názvem “Coma Of Soul”.👌🏻
7
22
1,001
Začínám být zmaštěnej jako papír od sekané. Zatím se to projevuje hlavně halucinacemi. Právě si objednávám nákup z Tesca a do poznámek jsem uvedl, že vyžaduju tu krásnou slečnu, která mi přivezla nákup včera. Nicméně nemůžu se ubránit podezření, že včera mi přivezl nákup tlustej chlápek se zásobou vtipů o námořnících.😐
8
435
Miluju ženy. I díky (nebo vlastně spíš navzdory) jejich jinak nastavenému systému reakcí.🙂
115
Jenom jeden Fable reset mi dal Anthropic a ten týpek mi mezitím udělal hru mého dětství. Včetně toho legendárního záznamu, jak jsem jel na pyču.🙂
3
337
Kapelu Dream Theater považuju za tvůrce přemrštěně okázalé a tím pádem i zbytečně pompézní metalové hudby. Nemám je rád… Nicméně i já souhlasím s názorem, že Mike Portnoy je patrně nejlepší bubeník na světě.
33
1
16
3,959
U Čížova na Znojemsku stojí jeden z posledních, dochovaných úseků železné opony u nás. Dvojitý plot z ostnatého drátu, protitankové zátarasy, signální stěna a strážní věž zůstaly tak, jak vypadaly ještě v osmdesátých letech. Za plotem leží rakouský Hardegg. Most přes Dyji mezi nimi stojí od roku 1874, ale od roku 1945 přes něj nesměl nikdo přejít. Sousedé na dohled a přesto na jiné planetě. Opona nehlídala hranici před nepřítelem zvenku. Hlídala nás, abychom nezdrhli před vymoženostmi socialismu.
21
27
395
5,993
Přátelé, nejsem politik, a proto plním svoje včerejší sliby. Každopádně moje posty, nejpozději do dvou hodin, začnou přestávat dávat smysl.🙂
8
33
817
👍
Jeden světelný den... Dnes, ve středu 18. listopadu 2026 přesně v 11:16:07 středoevropského času, překonala sonda Voyager 1 hranici, která ještě před půl stoletím patřila výhradně do říše vědeckofantastické literatury. Od Země ji dělí jeden celý světelný den – propast dlouhá přes 25,9 miliardy kilometrů. Když v této chvíli z řídicího střediska v kalifornské Pasadeně odešlou k sondě jediný příkaz, signál letící nejvyšší možnou rychlostí ve vesmíru k ní dorazí až zítra touhle dobou. Odpověď pak poletí stejnou štreku zpět. Jakákoli konverzace s nejvzdálenějším lidským výtvorem má od středečního dopoledne čtyřicetiosmihodinovou odezvu. Cesta na tuto metu trvala skutečnému Voyageru 1 přesně 49 let, 2 měsíce a 13 dní. Pokud si ale vypůjčíme jeho slavného fiktivního jmenovce, hvězdnou loď USS Voyager třídy Intrepid ze seriálu Star Trek: Vesmírná loď Voyager, dostaneme úplně jiné měřítko. Při své standardní cestovní rychlosti Warp 8, která odpovídá 1 024násobku rychlosti světla, by kapitán Janewayová a její posádka stejnou vzdálenost spolkli za 1 minutu a 24 sekund. A kdyby na to šlápli na maximální cestovní rychlost Warp 9,975, bylo by hotovo za necelých sedmnáct vteřin. Jenže zatímco fiktivní loď poháněla antihmota a dilithiové krystaly, reálný Voyager poháněla především lidská vynalézavost, odvaha riskovat a kosmická geometrie, na kterou se čeká téměř dvě století. Trik za stamiliony a dva otloukánci v předvoji Příběh Voyagerů nezačal v roce 1977, ale o několik let dříve u dvojice nenápadných předchůdců – sond Pioneer 10 a Pioneer 11. Právě ty musely jako první ověřit, jestli se dá vůbec proletět pásem asteroidů mezi Marsem a Jupiterem bez fatální srážky a jestli brutální radiační pásy kolem plynného obra okamžitě neusmaží palubní elektroniku. Pioneery přežily, poslaly první zrnité snímky a otevřely dveře mnohem ambicióznější misi. Vědcům v NASA totiž hrála do karet mimořádná kosmická náhoda. Na konci 70. let se vnější planety Sluneční soustavy – Jupiter, Saturn, Uran a Neptun – seřadily na svých drahách do oblouku, který nastává jen jednou za 175 let. Taková konstelace umožňovala využít metodu gravitačního praku: sonda přilétne k obří planetě, „ukradne“ jí nepatrný zlomek její oběžné energie, tím výrazně zrychlí a zároveň změní směr k dalšímu cíli, aniž by musela nést obří nádrže paliva. Původní velkolepý plán se jmenoval Grand Tour. Jenže po skončení programu Apollo přišlo v USA vystřízlivění a Kongres rozpočty na kosmonautiku drasticky seškrtal. Inženýři z Jet Propulsion Laboratory (JPL) ale program zachránili chytrým byrokratickým manévrem. Formálně mise osekali pouze na průlet kolem Jupiteru a Saturnu pod skromným názvem Mariner Jupiter-Saturn 1977. Konstrukci však navrhli tak bytelně, aby zvládla i zbytek cesty. Teprve půl roku před startem dostaly obě sondy jméno, které vešlo do dějin: Voyager 1 a Voyager 2. Technologický zázrak s pamětí menší než fotka na X Na svou dobu šlo o naprostý vrchol kosmického inženýrství, i když z dnešního pohledu působí parametry palubní techniky až dojemně. Na rozdíl od starších Pioneerů, které se musely kvůli stabilitě neustále otáčet kolem své osy jako setrvačník, dostaly Voyagery jako první sondy mířící k vnějším planetám plnou tříosou stabilizaci. Díky drobným tryskám a gyroskopům mohly držet svou velkou parabolickou anténu neustále zamířenou přesně na Zemi a zároveň pořizovat ostré snímky s dlouhou expozicí bez rozmazání. Veškerou logiku na palubě řídí tři zdvojené počítačové systémy (pro řízení letu, zpracování dat a stabilizaci), jejichž celková paměť činí méně než 70 kilobajtů. Pro představu – to je méně dat, než kolik zabere obyčejná komprimovaná profilová fotka tady na X. Data z přístrojů se tehdy neukládala na žádné polovodičové disky, ale na speciální osmistopý digitální magnetofon. Protože u Saturnu a dál už sluneční svit slábne natolik, že by solární panely neutáhly ani kapesní svítilnu, nesou sondy na výklopném rameni tři radioizotopové termoelektrické generátory (MHW-RTG). Ty mění teplo z přirozeného rozpadu plutonia-238 přímo na elektřinu. Při startu dávaly 470 wattů, v současnosti už jejich výkon klesl zhruba na polovinu. A pak je tu nejslavnější pasažér, kterého sonda veze na svém boku: Zlatá deska (Golden Record). Pozlacený měděný disk o průměru třiceti centimetrů sestavil tým kolem astronoma Carla Sagana jako vzkaz v láhvi pro případné nálezce z cizích světů. Obsahuje zvuky Země od šumění deště přes tlukot srdce až po pláč dítěte, hudební výběr od Johanna Sebastiana Bacha po Chucka Berryho, 115 zakódovaných obrázků a pozdravy v 55 jazycích – včetně češtiny, v níž zní přání: „Milí přátelé, přejeme vám vše nejlepší.“ Sopky na Io, Bleděmodrá tečka a cesta do neznáma Voyager 1 odstartoval 5. září 1977 (o šestnáct dní později než Voyager 2, ale po rychlejší dráze ho brzy předehnal) a od samého začátku přepisoval učebnice astronomie. V roce 1979 prolétl kolem Jupiteru a odhalil věci, které nikdo nečekal. Na jeho měsíci Io objevil aktivní sopky chrlící síru stovky kilometrů vysoko – šlo o vůbec první důkaz aktivního vulkanismu mimo Zemi. K tomu přidal objev tenkého prstence kolem Jupiteru a detailní pohled na bouřlivou dynamiku Velké rudé skvrny. O rok později dorazil k Saturnu. Zde vědci obětovali jeho další cestu k Uranu a Neptunu ve prospěch těsného průletu kolem měsíce Titanu, který jako jediný měsíc ve Sluneční soustavě obklopuje hustá dusíkatá atmosféra bohatá na organické sloučeniny. Právě gravitační manévr u Titanu ohnul dráhu Voyageru 1 prudce vzhůru mimo rovinu oběhu planet a nasměroval ho přímo ven ze Sluneční soustavy (zatímco Voyager 2 pokračoval po původní trase a navštívil i Uran a Neptun). Na Valentýna roku 1990, ze vzdálenosti šesti miliard kilometrů, se Voyager 1 na pokyn Carla Sagana naposledy otočil. Pořídil sérii snímků zvanou Rodinný portrét a na jednom z nich zachytil i Zemi. Vypadá na něm jako nepatrné, 0,12 pixelu velké smítko prachu zavěšené v paprsku rozptýleného slunečního světla – slavná Bleděmodrá tečka. Krátce nato řídicí středisko kamery natrvalo vypnulo, aby ušetřilo cennou energii i paměť pro další cestu. V srpnu 2012 pak sonda dosáhla dalšího historického prvenství: překročila heliopauzu, hranici, kde sluneční vítr ustupuje tlaku mezihvězdného prostředí, a stala se prvním lidským objektem v mezihvězdném prostoru. Šepot z temnoty a zázrak na dálku Udržet téměř padesát let starý stroj při životě v mrazivé prázdnotě je každodenní boj s fyzikou. Výkon plutoniových baterií klesá zhruba o čtyři watty ročně, a tak inženýři postupně odpojovali vše, co nebylo nezbytné k přežití. Vypnuli ohřívače jednotlivých přístrojů i většinu vědeckých senzorů. Aktuálně na palubě běží už jen poslední hrstka přístrojů – například magnetometr, senzor nízkoenergetických částic či subsystém plazmových vln. Fungují v teplotách hluboko pod bodem mrazu, na jaké je v 70. letech nikdo nikdy netestoval. Ještě neuvěřitelnější je způsob, jakým se se sondou domlouváme. Její vysílač má výkon pouhých 22,4 wattu – tedy zhruba jako obyčejná stará slabá žárovka. Po cestě dlouhé jeden světelný den dopadne na Zemi signál o nepředstavitelně nepatrném výkonu řádově miliardtiny miliardtiny wattu. Zachytit ho dokážou jen obří sedmdesátimetrové parabolické antény sítě Deep Space Network v Kalifornii, Španělsku a Austrálii (dnešní historický milník hlídala stanice v Madridu). Data ze sondy tečou rychlostí pouhých 160 bitů za sekundu – pro srovnání, u Jupiteru to bylo přes 115 kilobitů za sekundu. Že jde o inženýrský majstrštyk, se naplno ukázalo na přelomu let 2023 a 2024. Voyager 1 tehdy náhle přestal posílat srozumitelná data a chrlil k Zemi jen nesmyslný shluk jedniček a nul. Příčinou byl jediný vadný paměťový čip v letovém počítači. Inženýři v NASA dokázali na dálku – s téměř dvoudenním zpožděním každého pokusu – celý postižený kus softwaru přepsat, rozsekat ho na menší bloky a uložit do jiných volných zákoutí paměti. Sonda se probudila a pokračuje dál. A i když se později kvůli nouzovému přepnutí vysílače ještě nakrátko odmlčela, než ji technici opět zachytili, stále žije. Kruh se uzavírá: Návrat V'Gera Dnešní překročení hranice jednoho světelného dne tak není jen suchým zápisem do astronomických tabulek. Je to připomínka doby, kdy lidstvo dokázalo postavit stroje, které přežily své tvůrce i celé generace technologií. A když už jsme v úvodu srovnávali skutečný Voyager s tím startrekovským, nelze na závěr nevzpomenout na první celovečerní film Star Trek: Film z roku 1979, v němž se na plátna vrátila původní posádka kapitána Kirka. Právě v něm se k Zemi blíží obrovská, nebezpečná a záhadná inteligentní entita jménem V'Ger, která pátrá po svém Stvořiteli. Nakonec se ukáže, že v samotném srdci tohoto gigantického stroje vězí prastará pozemská sonda Voyager 6, kterou kdesi v hlubokém vesmíru zachytila civilizace živých strojů, opravila ji a dala jí vědomí – jen mikrometeority a kosmický prach na jejím plášti zakryly několik písmen původního nápisu. Skutečný Voyager 1 je dnes od Země jeden světelný den. Bude trvat ještě zhruba tři sta let, než dorazí k vnitřnímu okraji Oortova oblaku, a dalších třicet tisíc let, než jím proletí. Jestli tam venku jednou narazí na planetu živých strojů, nevíme. Ale i kdyby ne, svůj úkol už dávno splnil – dokázal, že i s výkonem žárovky a pamětí menší než jedna fotka se dá dohlédnout až ke hvězdám. Díky za přečtení @MornTheLurian
5
188
Svět chce být klamán. Hlavně tedy ten libtardí.🙂
Připomínka neocenitelne role umělců jako svědomí společnosti. Nahoře jak točila polsko-beloruskou hranici Agnieszka Holland. Dole jak ta hranice vypada ve skutečnosti. Naslouchejte umělcům. @BlogHolland
1
1
22
507
Včera jsme měli informačně celkem dost nabitý den a já tím pádem úplně zapomněl, že jeden z mých nejoblíbenějších režisérů, Martin Scorsese, oslavil 84. narozeniny. Mám rád skoro všechny jeho filmy, ale jen jeden z nich bude navždy v mé Top 5. S mírnou nadsázkou je možné říci, že jde o příběh člověka, který nechtěl být spasitelem. Chtěl žít obyčejný život, obsahující ženu, děti a vše, co k tomu patří. Ale nakonec pochopil, že se musí stát to, co je nezbytné. A že v tom celém hraje zásadní roli. A líbil se mi i poněkud inovativní pohled na postavu Jidáše, který ale v celkovém kontextu dává absolutní smysl. POZOR, ukázka je vlastně spoiler!🙂 Když Martin Scorsese v roce 1988 uvedl Poslední pokušení Krista, film natočený na základě knižní předlohy Nikose Kazantzakise, rozpoutal tím jednu z největších bouří v dějinách filmu. Zákulisí jeho vzniku je ale možná ještě zajímavější než samotné protesty. 🎬 Tady je 5 věcí, které jste o filmu možná nevěděli: 👉Ježíše měl hrát Christopher Walken a Piláta Sting👈 Původní verze se měla točit už v roce 1983. Studio Paramount ale z projektu vycouvalo měsíc před první klapkou (dva dny před Vánoci) ze strachu z protestů. Když se k filmu Scorsese po letech vrátil, role získali Willem Dafoe a David Bowie. 👉Natočeno za zlomek ceny, poslední klapka na Boží hod👈 Universal na film kývl pod podmínkou, že rozpočet nepřesáhne 7 milionů dolarů a Scorsese jim na oplátku natočí Mys hrůzy. Štáb odjel do Maroka a celý velkofilm zvládl za rekordních 58 dní. Poslední záběr padl symbolicky 25. prosince 1987. 👉Willem Dafoe kvůli roli dočasně oslepl👈 Aby jeho pohled působil v klíčových scénách nadpozemsky, nechával si do očí kapat látku na roztažení zorniček. V ostrém marockém slunci si tím ale poškodil zrak a na tři dny téměř úplně oslepl. 👉10 milionů dolarů za spálení filmu👈 Ještě před premiérou nabídla jedna křesťanská organizace studiu 10 milionů dolarů v hotovosti za to, že odkoupí všechny kopie i negativ a navždy je zničí. Universal odmítl, ale snímek pak v řadě zemí na dlouhé roky zakázali. 👉Soundtrack, který změnil filmovou hudbu👈 O hudbu se postaral Peter Gabriel. Místo klasického orchestru zkombinoval autentické nástroje ze Středního východu a Afriky se syntezátory. Za soundtrack Passion získal cenu Grammy a odstartoval vlnu zájmu o world music.
5
22
1,882
A nakonec vše vystihující Civalův komentář.
60