Na politické debaty v neděli se nějakou dobu už radši nekoukám a dělám něco smysluplnějšího. Dnes jsem třeba hrabal listí a uklízel na zahradě před zimou. Další výkřik ministra Macinky mě však bohužel neminul… Jakýkoli ženský sport si zaslouží naprosto stejné uznání jako ten mužský. A sportovkyně stejnou podporu jako sportovci. Tvrdit cokoli jiného se vymyká základním standardům každé civilizované společnosti. Z té se ale pan Macinka a někteří další koaliční poslanci svými nemístnými výroky čím dál tím častěji diskvalifikují. Jsem přesvědčený, že zcela cíleně, protože kulturní války jsou jednodušší než plnění volebního programu a předvolebních slibů.
Další krok k centralizaci země, se kterým nemůžu souhlasit. Pan poslanec Tureček načetl přílepek zákona o rostlinolékařské péči, jehož součástí je také novela zákona č. 254/2001 Sb. o vodách. Kromě akceptovatelného zvýšení poplatků za odběr podzemních vod na úroveň poplatků za odběr vod povrchových obsahuje i úplné odebrání podílu příspěvků krajům bez náhrady. Chce tak sebrat krajům a celému českému venkovu zhruba 350 000 000 Kč každý rok! Takhle partnerství vlády a samosprávy opravdu nevypadá… Navýšení poplatků za vodu skončí ve státním rozpočtu a stát bude přirozeně podporovat spíš velké projekty. Malé projekty, které podporovaly kraje v rámci Fondu ochrany vod, nebudou mít finanční zdroj. Oblasti jako třeba Kokořínsko, kde stále chybí kanalizace, opět zůstanou opomenuty. V uplynulých letech přitom přidávaly kraje ke každé koruně od státu další ze svých rozpočtů. Investice do potřebné vodohospodářské infrastruktury tak dosahovaly v řádech téměř 1 miliardu korun. Tento přílepek zákona je dalším důkazem toho, že samospráva je pro vládu nepřítelem. Nikdo s námi tento návrh neprojednal. Ani na úrovni Asociace krajů, ani na úrovni Svazu měst a obcí. Do Senátu proto připravím pozměňovací návrh, který se pokusí celou situaci vyřešit.
Demokraté získají většinu nejenom ve Sněmovně, ale taky v Senátu. V Evropě vnímáme USA hlavně prostřednictvím zahraniční politiky a ta je v posledních dvou letech sérií selhání prezidenta Trumpa. Pro Američany jsou ale hlavními tématy ekonomika a životní náklady, a tak především to rozhodlo o drtivé prohře Republikánů. Americká ekonomika je stejně tak jako ta naše ovlivněna nekonečnou Trumpovou válkou s Íránem a jeho nejednoznačným postojem vůči ruské agresi proti Ukrajině. V obou případech je slibovaný mír v nedohlednu… Zmínit musím také Trumpovu šarádu s celní válkou a exekutivními příkazy, které rozkolísaly zahraniční obchod. Snad budou prezident a Kongres spolupracovat a povede to k uklidnění situace jak na Blízkém východě, tak i konci války na Ukrajině. A k uklidnění na trhu s ropou a plynem.
Když do Vladislavského sálu nastupují historické vojenské prapory a přichází prezident republiky, je to mimořádná a silná chvíle. Jsem rád, že pan prezident byl ve svém projevu konkrétní a pojmenoval rizika, která máme před sebou. Ani to, že bez naší vlastní aktivity sama od sebe nezmizí. Ať už se jedná o vojenskou připravenost Evropy, další zadlužování naší země nebo neschopnost vést politickou diskuzi o podstatném a neschovávat se za kulturní války. Za důležitou považuji také zmínku o tom, že naše dluhy jednou zaplatí naše děti. Tvrzení vlády, že z dluhu platíme investice, prostě není pravdivé. Za tuhle zemi máme společnou odpovědnost a včerejší večer byl skvělou příležitostí si to připomenout.
Předseda Poslanecké sněmovny a jeho SPD jsou hlavním hnacím motorem zestátnění České televize a Českého rozhlasu. Strana, které získala v parlamentních volbách necelých 8 % hlasů… Nic z toho by ale nebylo možné, nebýt tiché asistence Andreje Babiše a hnutí ANO. Ti se veřejnoprávním médiím tak trochu mstí a tak trochu se jim hodí odvést pozornost od celé řady jejich vládních neúspěchů a nesplněných slibů, které dali svým voličům. Motoristy snad nemá cenu ani zmiňovat. Shluk podivných existencí, které už dávno ztratily jakoukoli relevanci.
17. listopad 1989 je pro mě jedna z nejvýznamnějších událostí našich moderních dějin, která zásadním způsobem změnila životy několika generací v naší zemi. Proto také považuji za důležité si Den boje za svobodu a demokracii důstojným a odpovídajícím způsobem připomínat. Společně s dalšími radními Libereckého kraje jsme se tak rozhodli podpořit částkou 100 000 Kč spolek Díky, že můžem, který pořádá oslavy Korzo Národní.
Normalizace jak vyšitá. Tady pán by zfleku mohl být ředitel České normalizované televize po jejím plánovaném zestátnění…
Díky všem za podporu v druhém kole senátních voleb. To vítězství je velké a také zavazující. Naplním to, co jsem sliboval – být hlasem našeho regionu v Praze. Budu také hlasem lidí, kterým se nedaří tak dobře, kteří to mají dál k veřejným službám. Ještě jednou díky všem, kteří k volbám přišli. Volební účast byla významně vyšší než při předchozích senátních volbách.
Nesouhlasím s tím, aby byly zrušeny koncesionářské poplatky. Zároveň chci věřit tomu, že snaha současné vlády změnit financování veřejnoprávních médií nemá nic společného s tím, co se v této věci odehrálo v minulých letech v Polsku, na Slovensku nebo v Maďarsku...
Ze senzačního, ale plně zaslouženého a odpracovaného vítězství Živé Lípy mám obrovskou radost a věřím, že Kubova žlutá bunda teď přinese štěstí i mně! idnes.cz/volby/liberec/vysle…
Považuji za důležité, že se pan prezident voleb zúčastnil. Jako přirozená autorita velké části společnosti tak dal jasně najevo, že účast ve volbách je důležitou součástí odpovědnosti za další budoucnost naší země.
1
24
883
Výsledky voleb v Sasku-Anhaltsku jsou jasným vzkazem. Z míst, která se vylidňují, kde se zhoršují služby a lidé mají pocit, že se na ně zapomíná. Do toho přichází nostalgie po době, kdy podle jejich vzpomínek bylo „líp“. Problémy venkova nezmizí, když je budeme dostatečně dlouho přehlížet. Když je neřešíme, nemůžeme se divit, že lidé hledají odpovědi jinde. A může se to stát i u nás. Lidé žijící na venkově nejsou lidé druhé kategorie, mají stejný hlas a stejné právo vyjádřit ve volbách svůj názor.





