Dnes jsem v Senátu briefoval předsedy zahraničních výborů evropských národních parlamentů, kteří přijeli do Prahy. Mluvili jsme o výsledcích našich simulací – konkrétně o scénáři, kdy by Rusko a Čína zaútočily současně na Evropu i východní Asii (a specificky Tchaj-wan). Při příchodu do Senátu jsem šel kolem památníku bývalého předsedy Jaroslava Kubery. Můžeme mít různé názory a s mnoha politiky v domácí politice hluboce nesouhlasit. Ale pak přijdou chvíle, kdy jde o něco mnohem většího než o běžné politické spory a debilní kulturní války. Jaroslav Kubera se jako jeden z prvních v Česku postavil čínské diktatuře. Nenechal se zastrašit ani vydírat a dal jasně najevo, že žádný komunistický režim nebude českému politikovi diktovat, kam smí nebo nesmí jet. Obrana národní suverenity a principů musí stát nad vnitropolitickými spory. Kéž by takovou odvahu a vlastnictví páteře předváděla i naše dnešní vládní koalice, která je ale spíš plná srabů a kolaborantů.

HOW WOULD GERMANY ACT IF RUSSIA AND CHINA ESCALATE? Our simulation tested how EU and NATO actors, together with key Indo-Pacific democracies, might re-spond to a dual-theater contingency in which the People’s Republic of China (PRC) escalated pressure against Taiwan while the Russian Federation simultaneously increased military coercion in the Euro-Atlantic theater. In a two-theater crisis, adversaries would not need to “win” militarily in either region to achieve strategic effects. They could instead weaponize ambiguity, economic dependence, and political fragmentation to force democracies into premature trade-offs and incremental concessions. Full report led by @yehaoqin: europeanvalues.cz/wp-content…

Potřebujeme národní debatu o tom, co kdo bude dělat, pokud Rusko rozpoutá válku proti aliančním zemím. Po vojenské stránce je v NATO vše podrobně rozplánováni, ale na civilní úrovni je to jen na nás v Česku. Čím dříve, tím lépe. Nejdřív přijde pochopitelný emoční šok - přiznat si, že válku opravdu můžeme zažít. Až pak začneme racionálně přemýšlet o konkrétních plánech, opatřeních a přípravách. Když to neuděláme teď v době předválečné, tak úvod krize strávíme jako společnost v šoku, paralýze a zmatenosti. O to větší lidské, finanční a materiální ztráty budeme mít.

Každý den, kdy se nepřipravujeme na obranu, nás bude po zahájení ruské války proti našemu regionu těžce bolet. Jak vojensky, tak civilně.

Každý den díky ukrajinské sebeobraně shoří část ruské strategické infrastruktury. Tedy jádro ruské válečné mašinérie. Díky, Ukrajino. Čím méně Ruska zbyde, tím je Evropa bezpečnější.