Ještě jednou k vibe codingu. A tentokrát trochu osobněji. Můj předchozí příspěvek vyvolal poměrně živou diskusi. Někteří souhlasí, někteří nesouhlasí, někteří si to vzali osobně a někteří mi rovnou nadávají do boomerů nebo ještě hůře. To poslední mě docela pobavilo. V IT se pohybuji 27 let. Začínal jsem jako tester, pracoval jako developer, QA manager a posledních dvacet let se živím projektovým managementem. Testování a technických věcí jsem se přitom nikdy úplně nevzdal. Jako dítě jsem ještě zažil děrné štítky, učil se programovat v BASICu, prošel dot-com boomem a zažil i bankrot společnosti, kterou jsme dokázali dostat do konkurzu s dluhem 20 milionů dolarů. Zažil jsem technologické revoluce, slepé uličky, geniální nápady i katastrofální rozhodnutí. Zkrátka jsem toho v IT viděl, zažil a občas i protrpěl docela dost. A teď přišla AI. Poprvé v historii máme prakticky všichni v kapse celý IT tým. Analytika, vývojáře, testera, architekta, bezpečnostního specialistu. Alespoň na papíře. Je to fascinující. Sám AI denně používám, píšu s ní kód, automatizuji práci a zkouším věci, které by mi ještě před několika lety zabraly týdny. Jenže je tu jeden zásadní problém. To, že vám AI dokáže vytvořit aplikaci, ještě neznamená, že dokážete posoudit, co vlastně vytvořila. Bez základních znalostí a zkušeností to může být trochu jako dát dítěti krabičku sirek. Fascinující hračka, dokud nezačne hořet barák. Nikomu nezakazuji používat vibe coding, instalovat aplikace vytvořené pomocí AI ani experimentovat. Dělejte si, co chcete. Ostatně já sám experimentuji prakticky neustále. Ale pokud jste ještě před měsícem netušili, co znamená sandbox, API klíč, oprávnění aplikace nebo bezpečnostní zranitelnost, opravdu si dvakrát rozmyslete, co si pouštíte do počítače, na server nebo k vlastním datům. AI totiž nemá žádný vrozený pud sebezáchovy ani automatickou záruku bezpečného kódu. Dokáže napsat funkční aplikaci a současně do ní zanést bezpečnostní chyby, kterých si bez potřebných znalostí vůbec nevšimnete. A když se jí zeptáte, zda je všechno bezpečné, může vám s naprostou sebejistotou odpovědět, že ano. A právě ta sebejistota bývá někdy nejnebezpečnější. Domů si také nepustíte úplně cizího člověka jen proto, že vám sebevědomě tvrdí, že je instalatér. Zajímá vás, kdo to je a co vám tam bude dělat. Proč bychom měli u softwaru, kterému svěříme své soubory, hesla nebo přístup k dalším systémům, uvažovat jinak? Nejsem proti vibe codingu. Jsem proti slepé důvěře. AI demokratizuje vývoj softwaru. To je fantastická věc. Ale demokratizace vývoje automaticky neznamená demokratizaci znalostí, zkušeností a odpovědnosti. A jestli je upozorňování na rizika po 27 letech v IT známkou boomerství, pak jsem asi boomer. Raději boomer se zdravou dávkou nedůvěry než nadšený začátečník s produkční databází otevřenou do internetu.