Mauser de Vader

Telegram 👉🏿 Punk poetry 👉🏿 Book of příběhy 👉🏿 Bude 👉🏿 Brzy 👉🏿 U vašich dveří 👉🏿 Pro ty, kteří si věří 👉🏿

Punková prachovka. Bude? Už zítra. Album z roku 88’. Jeho název máte přímo před očima. Regionální bard, který se stal pilířem čs. folku. Songy s příběhy, zemitými hrdiny a nečekanými pointami. Kdo by hledal motiv ke ztrátě důvěry v kolektivu z důvodu uniformity pánských polobotek z výrobního pásu s.p. Svit? Tužte se, za první správnou odpověď bude koža z hyeny. Startujeme! Teď. I když je The End.

Punková prachovka. Tenhle vítr měl jsem rád, 1982. Luboš Pospíšil, Gott chudých. Od Olina Nejezchleby to nebyl škleb, jen lakonický opis reality. Mládenec z periferie (narozen v Jeseníku, gympl v Kutné Hoře) byl svým hlasem, přímostí a talentem (jediní neposkvrnění v jeho music deníčku byli LedZep) tak výrazný, že i v elitním C&K Vocal přečuhoval. Kam s ním? Z C&K se znal s mlčenlivým kytarovým géniem Otou Petřinou, šéf Vocalu Kantor mu nabídl texty a ochrannou ruku (to mu šlo, kormidloval i Havlovi kanceláří) a Mendělejev hudebních proudů Jiří Černý přemluvil básníka Pavla Šruta ke schůzce s budoucím bardem v baru na místě dnešního Luxoru na Václaváku. Je neuvěřitelné, že v době šedi (rok po XVI. KSČ a čtyři roky před sabatem č. XVII) tato odbojná skupina protlačila do edičního plánu Supraphonu něco tak nadčasového, jako byl Tenhle vítr. Tma se na vteřinu zapomněla. A tam dům můj biograf Kupuju na inzerát Že tu bydlel Edgar Poe Že tu Nezval prošel tmou S nadějí A tak dál … 50 tisíc vinylů se prodalo bleskem. A na další reedici se čekalo už jen 40 let. A opět vysyčela. Síla větru, řeknu vám. The End.

Punková prachovka. Jaké album oprášíme zítra ráno? 1983. Máme se budovatelsky. Světlé horizonty. I členové Socialistického svazu mládeže se po práci vlní v bocích a krokují u šlágru Colu, pijeme colu. Nenápadný a paličatý rockový tenor mezitím dva roky čekal na vydání své prvotiny. Těžká umělecká situace, soudruzi! Proč soudruh zpěvák má potřebuje zmiňovat v písni kosa, venkovskou tancovačku, biograf, vítr a moře? Což by nám nestačil pochod na Máchovo jezero s lampiony? A co ten francouzký neproletářský básník? Máme přece úderné verše Majakovského a selskou lyriku Jesenina?! 50 tisíc kosů a biografů se vyprodalo. A šlus. Vinyla bolše nět. Tak kdo to zítra bude? Tužte se! The End.

Viděno punkem. Zlín, včera. Konečně zase v kotli! Bylo nás hodně a studenti byli vidět a slyšet. Naděje je! 🤘☮️🎸🥁✍️

Punková prachovka. A co si oprášíme zítra ráno? Nic. Máte domácí úkol: zítra každý sám za sebe. Volume max! Pokračování bude až v pátek. Dnes odpoledne se shlukuji ve Zlíně za freeeeee média (velmi vysoká účast studentů!!!) a hned poté si nemohu nechat ujít novou filmovou variaci na motivy Jane Austenové - Rozum a cit. Nebuďte smutní a držte se! Svobodnou punkovou prachovku uhájíme! 🤘✌️✋☮️ Peace!

Punková prachovka. Priessnitz. A všechno, co z něj vzešlo. Hudba. Film. Komiksy. Grafika. Knihy. Nacht und Nebel. Nacht und Leben. Nebel Alois. Priessnitz jsou moje domovská kapela. Počati ve stejném koutu vysídlené země. Ve stejných letech plus mínus Gagarin. Byla to řiť světa i doby. A když jsem začal vnímat, číst a poslouchat rebelskou music, nebyl jsem turista, abych se v chmurném kraji krajana Bobliga z Edelstadtu rozplýval ze školního výletu na Rejvíz. Kotva byla v polských kapelách a rádiích. Byly za kopcem a do Prahy dakeko. Jako do Bruntálu. Tolikrát jsem si říkal. Kdyby mi dědu v listopadu 48’ strana a vláda v Jeseníku nezavřela, mohl jsem s klukama z Priessnitz chodit do školy. A tak nás pošouply dějiny a nehody a náhody o kousek jinam. Do ještě větší díry. Co už. Sudety jako Sudety. Pojď pojď jen pojď Už dlouho jsi na cestě Do světa velkých Bojíš se tajemství A nikdy se nevrátíš zpátky Tak pojď pojď pojď jen pojď.. Nebel, 1992. A to je konec dnešního příběhu, který zatím nekončí. Dokud budu živ. Das Ende.

Punková prachovka. Dr Max byl dnes a s kapelou Tango jsme táhli do hor v neděli. Kdo nás čeká zítra ráno? Dr Vinzenz budil pacienty o šesté, žádné lelkování v teple duchen. I šlechtičny vedl k řezání polen a odklízení sněhu. Drsný kraj, drsné metody. Ale listy pochvalné dostával až z Vídně a léčbu šokem přežil i Gogol Nikolaj Vasiljevič. Bohužel netuším, zda Mrtvé duše napsal před studenou kůrou či až po ní. Tak koho zítra oprášíme, ha? Tužte se! The End.

Punková prachovka. Dr Max, Vaše tělo uletělo (1986). Řikala mi máma Na lidi dej pozor Ublíží a odejdou Život je jak tramvaj Sedíš nebo visíš Všichni na to dojedou.. Z povinné výrobní stáže v n.p. Modeta Jihlava v létě 1987 jsem si uchoval dva zásadní zážitky: šťastnou koupi dvojalba Stromboli a show Dr Max v amfiteátru u Zoo. Komanči se sice nové vlny báli a štítili (těžko jim chápat to nehmotné a osvobozující..), ale kupodivu Šíp a Uhlíř si Dr Maxe protlačili do své TV šarády. A rotovali. Že by už ten Gorbačov, kterého znal celý Dlabačov? Tak jako tak, když Panton vydal Vaše tělo.., byl to kult v rámci možného. Nebylo zvykem, že by amatéři vydali platňu. A dobrou. Zázrak, soudruzi, zázrak! Když jsem si včera večer pouštěl Dopisy v lahvích a Já a já, tak mi to celé v hlavě ožilo. Příliš mnoho podzimní nejistoty a chabá mlhavá naděje. Ale když je ta jistota klamavě silná, do ulic se nikomu nechce. Budu muset. Říkala mi máma Na lidi dej pozor.. Peace a ty věci, však víme. The End.

Punková prachovka. Koho z archivu oprášíme zitra ráno? Tucty zahraničních i tuzemských kapel mají songy nebo názvy se slůvkem Doktor nebo Doctor či Dr. A těch songů a názvů alb! Dr Feelgood nebo Doctor Doctor Pleas, račte. Akademicky nezdravě neskromný byl Peter Nagy s Profesorem Indigo. Nebrat! Hledáme hudební soubor z Čech. Z nových vln. Tužte se, budou body a ošetření bez poplatků. The Dr Voštěp End.

Punková prachovka. SLS, 1985. M Efekt (Hladík, Čech a Semelka) vydali v létě 81’ album 33. Pouze čtyři sááááhodlouhé opusy, poslední z nich se jmenoval příznačně: Kohoutek přátelství dokapává. A dokapal. 2/3 kapely chtěly hrát už jen kratší a srozumitelné rockové songy pro širší obec diváctva. Příliš mnoho not, Mozarte, příliš mnoho not! A tak se dva sirotci od Jirky Schellingera (ten jeho ikarovský skok do Dunaje jsem obrečel), Klásek Kubeš (g) a Kavale Jan (bg) sešli u Zpěváčků s nepřehlédnutelným klávesovým mágem a chraplavým tenorem Leškem a nikdy necvičícím (fakt nikdy) fenomenálním bubeníkem Vlado Č. Projekt SLS s podporou básnivého Pavla Vrby měl zelenou. Britové by řekli - supergroup. To jediné (mimo exportního) album a singly i hlavně koncerty jsem měl rád. Rock pro zralé (tvl) a přemýšlivé. Infuze. Pouštím si příběh Zvláštní máma a je to tam. I dnes. Jenže na světlo boží se klubala nová vlna, výpěstky reggae a standardy nastavoval umakartový Elán, fešný Nagy, nepotopitelný Janda P. a otravný Janda D. A rozmáchlý Semelka, který sice propotil tři stovky fans v Lidovém domě v Libni, ale tak moc rád by vavříny z Lyry bratislavské. Mám knihu textů, vinyly a občas si i něco pamatuji. Jak Vlado Čech bubnoval Rybí dráhy o klucích z útesů. Bylo to nepopsatelně úžasné. Bylo. Amen. The seniorský End.

Punková prachovka. A kdo bude zítra? Domácí kapela. Jedno jediné album a singly. A příběh o slavné Zuzce Chvojkové, tělo které svítí víc než myšlení. I s rybími drahami, plnými záhad. Básníka už znáte. A název toho bandu? Tvoje zvláštní jména Já měl je rád A kde teď jsou.. Tužte se. Body budou tak jako tak. The End.

darek.charitaproukrajinu.cz/ Nemusíme, ale můžeme. Olomoucké arcibiskupství desátým rokem (a jako ateista volám aleluja) pořádá sbírku vánočních balíčků pro děti v dětských domovech na západní Ukrajině. Lze přispět balíčkem i částkou. Z vybraných 500 dětí nemá zatím svého dárce ještě 91 dětí. Pomůžeme? Vše potřebné najdete ve vlákně. Posledním dnem pro předání balíčků je 13. listopad. Kdo i z mála dává, dvakrát dává. A nejen punkem a rokenrolem svět a život je hezčí 🤘🥁🕺🎸🩷

Punková prachovka. Tango, Elektrický bál. 1986. Jdeme do hor Ovšemže, kam jinam! Do hor.. Jdeme a jsme zavěšeni za sebe.. Krok po kroku Krůček po krůčku Jdeme dál a dál.. Míra Imrich po útěku z kultovních Abraxas sesbíral pro svoje Tango ty top staré páky, kteří byli svolní pro pánskou volenku: pány Kotvu, Juračku a Plecha Novotného od kytar z Hevalu Jany Kratochvílové (zůstala za dráty), Vondráka s bubny (Etc a Bacily) a Balage (sax a klávesy, ex Zikkurat). Kapela snů. Kdo je zažil v Lucerně 86”, tak ví. Kabaret rokenrol show pot mlha světla burleska a Co s tím sklem?! A pak tolikrát na Barče. V tehdejší šedi bylo elektrické sytě probarvené Tango zjevení na hraně toho, co se ještě mohlo a co už ne. Masová poptávka a stovky koncertů bylo nakonec i to, co Imricha a spol. vyčerpalo a rozbilo. Konec a rozchod. Už v roce 1989 chameleon a novátor Míra Imrich rockový kabaret vyměnil za ryze metalový Alarm. Ale to už je jiný příběh. Jiné časy. Na jindy. The End.

Punková prachovka. Který tanec v dnešnim Star Dance (pokud vůbec bude) získá vavříny? Rumba? Samba? Slowfox? Ploužák? Paso doble? Zítra ráno si jeden z tanců á dva tři slow dva tři procvičíme. A nebude to Balet ani Babalet. Bodů a vavřínů plné vrecká! Tělo na tělo! The End.

Punková prachovka. Prouza z Frydku Mystku. Alba V otrhanem domě (1990) a Ve dne v noci (1992). Čas všechno prověří Říkají leckteří Čas všechno prověří Zkouším jim nevěřit.. Kytary a hlas. Žádné zbytečnosti. Laskavý nihilismus. Kam bych se dral, když dobrého konce nedožiju. Kronika doby, kdy husákovští pantátové už bezpečně zalezli, ale ten šedivý industriál dusí dál město, otrhané domy, duše i těla. Tehdy i dnes. Nesejde na tom Zdali je leden Až bude duben Právě tam budem Přešlo jaro Bude zima Občas úzkost Občas smích Z pondělí je středa Ze čtvrtku pátek Sobota neděle Máš v tom hned zmatek.. Vinyl Prouzy mám vtisknutý v polici mezi Joy Division a The Smiths. Nejsou známí. Nejsou slavní. Ale tu partu z Frydku mám rád a potřebuju ji. A stále hrají. The podbeskydský End.

Punková prachovka. A kdo na jeho místo? Kdyby byl Petr Bezruč o sto let mladší, tak by s tou kapelou hrál. Nebo pro ni psal ty sekane fajne slezske rebelske texty. Nebo s virženkem a půllitrem postával u zvukaře. Nedá se ani vyloučit, že Maryčku napsal na dohled od kapelní zkušebny. Ale nedá se to ani odpřisáhnout. Co víme jistě? Hoši odehráli svůj první koncert 17.11.1989. A nebylo to před veksláky a dročkaři u Holubů. Tužte se! A bodů bude jak maku a jablek z Prajzské. The End.

Punková prachovka. Vítkovo kvarteto, Live 1995. Mý zlatý parohy Už dávno šedivěj.. Ano, jsem starý šťastný muž, který viděl a slyšel to bigbítové dunění na Štvanici už v roce 1987. A pak ještě tolikrát potil triko v nekonečném transu, když umanuté diváctvo v několikaminunovém rauši opakuje s Jirkou Růžkem mantru .. a nechce ven! nechce ven! (Drát v uchu). Žádná jiná kapela na světě by neobstála s neměnným setlistem (všechny songy hoši vymysleli za tři týdny během přestavby garáže jejich basáka někdy v roce 1984) po dobu nekonečných 40 let. Unikátní kultovní live album Vítkáči natočili až po deseti letech na Olympu (to už měli takřka secvičeno) s podporou generálního sponzora souboru, Vetešnictví Rudolf Špičák. První opravdické studiové album vydalo VK odvážně až minulý rok po více než 40 letech existence tohoto hudebního fenoménu. Ne, neslyšel jsem ho. Věrný duchovní tradici souboru vím, že není kam spěchat a všechny inovace a změny jsou k horšímu. Není to Verdi, ne Stradivari Ne Paganini, jen nějakej bigbít Co přichází z Malešic Z tý čtvrti pochybný Na moji zahrádku nedbá nic.. The dunění co není umjení End!

Punková prachovka. A koho oprášíme zítra? Jediná kapela planety, která natočila svoje první a poslední studiové album 40 let po svém založení. Nikdy jich nebylo tolik, kolik slibovali, že jich bude. Za správnou odpověď si můžete poslechnout árii Verdiho, kdo se mine, volí úryvek z houslových alotrií Paganiniho. Tužte se! The End.